Vždycky jsem chtěla od dětství dělat nějaký sport. Nevěděla jsem ale jaký, protože naše rodina nebyla vůbec sportovního rozpoložení. Ale já jsem byla výjimka. Vůbec nevím po kom, ale já jediná jsem prahla po tom, že se chci hýbat, protože mě už nebavilo se dívat na mou rodinu, jak jenom stále jí a přibírá na váze. Mně se tohle nelíbilo a obdivuji opravdu mámu, že jí to nevadilo. Takové její sebevědomí bych chtěla mít. Já jsem si vždycky u své rodiny připadala více než jiná. A má rodina vůbec taky nedbala ani na vzdělání, zatímco já ano. Můj sen byl mít minimálně maturitu a nejlépe vysokou školu. Hlavně jsem chtěla sportovat. Protože možná je to tím, že do našeho sousedství se nastěhovala rodina, která měla taky děti v mém věku, takže jsem byla ráda, že jsem se s nimi kamarádila. Potěšilo mě, když jejich dcery dělaly sport. Obě holčičky hrály florbal.
A já jsem se do toho úplně zamilovala. Bohužel jsem ale neměla žádnou hokejku, se kterou bych florbal hrála. Takže mě potěšilo, když mi kamarádčina rodina jednu hokejku půjčovala. A byla jsem nadšená, že jsem se do té hry úplně pobláznila. Řeknu vám, že tohle byl asi jediný sport, který mě zaujal hned napoprvé. Řekla jsem taky své mamince, že bych tohle chtěla hrát.
Naštěstí sice moje máma je líná, stejně tak jako zbytek rodiny, ale zase jsou všichni velmi hodní a chápaví. Takže mi maminka zaplatila kurz florbalu a taky mi koupila dvě krásné florbalové hokejky. A světe div se, jakmile jsem půl roku aktivně hrála florbal, tak se toho chytla celá rodina a občas si zahráli se mnou. Dokonce i můj starší bratr se chce taky přihlásil do kroužku florbalu a rodiče chodí na naše zápasy. Jsem opravdu nadšená, že i má záliba ve sportu k něčemu dobrému pomohla. A vy taky sportujete nebo ne? Nebo třeba jste jenom pasivní sportovci a sledujete sport v televizi?